Víte, kde se vyrábějí vítězné lyžáky? Na Hané. Přezkáče, co visí na rameni poslednímu vítězi Světového poháru Bode Millerovi, i ty, co se na ramenou vznášely papá Záhrobskému v památném Aare, přišly na svět v Litovli. Neodolali jsme pokušení, přijali pozvání firmy Aspen Sport, českého zástupce značky Head, a do malého městečka u Olomouce se vydali spatřit onu zázračnou proceduru, při níž se raceovým Raptorům vdechuje vítězný duch. Nebudeme vás dlouho napínat, v tomto ohledu jsme měli smůlu. V den, kdy jsme továrnu společnosti HTM Sports navštívili, se zrovna «jely nové í-tajpy». Taky dobré, na vlastní oči jsme alespoň zhlédli to, co letos možná bude poutat hodně pozornosti - rekreační lyžařské boty I-Type 12.
Levné české ručičky
Ač vášniví lyžaři, možná ani nevíte, že relativně dost z toho, co putuje na pulty lyžařských obchodů na celém světě, na sobě nese otisk šikovných českých ručiček. Ne všichni to ale rádi prezentují veřejnosti, a tak na tomto místě raději nebudeme jmenovat. Spíš si dovolíme upozornit na skutečnost, že už tak úplně neplatí pravidlo - závodní a top kvalitní modely doma, zbytek na východě. Výroba přezkáčů Head je toho důkazem, neboť úplně všechny lyžáky této značky (v současnosti asi půl milionu párů ročně) dnes zespodu nesou známku «Made in Czech Republic». «Bode Miller ani jiní smluvní lyžaři sem k nám do Litovle nejezdí,» reaguje na naše senzace chtivé dotazy člen managementu fabriky Daniel Vajbar a hned vysvětluje: «Boty pro racing team posíláme do Kennelbachu, kde je servisní tým dále upravuje podle individuálních požadavků závodníků.» I tak ale o nohách lyžařských hvězd leccos vědí. «Měli jsme tu sádrové odlitky Bodeho nohou a řeknu vám, buďte rádi, že máte takové nohy, jaké máte,» říkají s úsměvem ti, co je viděli. Špatně srostlé zlomeniny a mnohočetná zranění prý z Millerových «zlatých nohou» udělaly opravdový unikát. Potom není divu, že si prý Bode v Litovli objednává lyžáky o tři čísla menší, než jaké by si kupoval tenisky. Tým novodobých ševců následně stráví nad každým párem zhruba tři dny a elitní lyžaři jich za sezonu spotřebují okolo dvanácti párů. Kam se hrabou modelky...
Montebelluno, mozek všech bot
Máte-li v šuplíku nápad na to, jak na poli lyžařských bot rozpoutat revoluci, nejezděte s ním do Litovle, ale do Montebelluna, italského městečka na severozápadě od Benátek. Právě tam totiž sedí všichni, kdo si v posledních letech lámou hlavu nad úzkým nártem, počtem přezek či anatomicky tvarovatelnými vložkami lyžařských bot. Firemní příslušnost přitom nehraje žádnou roli, v botařském ráji (nejde jen o lyžáky, dělá se tu například také spousta kopaček) sídlí snad všichni od Tecnici po Atomic, vývojáře Headu nevyjímaje. «Trocha čerstvého vzduchu by tam určitě nezaškodila, vždyť se podívejte, co za deset let vymysleli,» říká Daniel Vajbar a nijak neskrývá svůj striktně realistický pohled na věc. «Dva plasty, pár nýtů a botička s hliníkovým potahem,» přemýšlí nad sportovní botou, za kterou zaplatíme deset tisíc korun. Uměl by ji vyrobit od začátku až do konce, technologii a postup zná víc než dobře, ale punc atraktivity dají výrobku vždycky až pracovníci marketingového oddělení, a ty byste v Litovli hledali marně. Tak to prostě chodí - hlava v Itálii, ruce na Hané (do roku 2004 v Estonsku), duše v Tyrolsku. Tak nějak by se dal zkráceně popsat proces vzniku lyžařských bot značky Head.
Chemie, mechanizace a lidé
Továrna na lyžáky vypadá prakticky stejně jako fabrika na cokoliv jiného. Musí však být technologicky na špičkové úrovni. «Základem je, že z různých druhů granulátu vyrábíme různě tvrdé plasty,» popisuje Daniel Vajbar jednoduše znějící proces. Mezi tím na nás z hlučného stroje vykoukne do formy vstříknutá a následně ochlazená vrchní část skeletu boty. Jinde se «upeče» ta spodní, na dalším místě se přišroubuje vibramová podrážka a vedle se nýtují přezky. Jednou z nejkomplikovanějších součástí výroby je však paradoxně nástřik designových prvků, které na funkčnost bot nemají vliv, ale do značné míry rozhodují o jejich prodejnosti. Výrobní hala, v níž je finální vzhled výrobků tvořen, však zůstala skryta před objektivem redakčního fotoaparátu, neboť jak nás Daniel Vajbar upozornil, je Head jediný z výrobců, který dokázal tuto náročnou část výrobního cyklu automatizovat. Tím pochopitelně značně snížil náklady a zefektivnil výrobu. Technologicky vyspělé stroje spolu s chytrými programátory tedy dnes zmohou opravdu hodně, ale například při kompletaci jednotlivých částí bot dohromady člověka stále nenahradí. Jak byste takovému robotovi například vysvětlovali, jak má do plastového skeletu vložit vnitřní botičku? Ta se mimochodem v Litovli nedělá. Šije se v Číně, protože podíl manuální práce při jejím vzniku už je natolik vysoký, že by se výroba v Evropě neúnosně prodražovala. A tím se vlastně dostáváme k často diskutované otázce výrobních nákladů na každý jednotlivý výrobek. Neříkejte, že vás to při nákupu nových lyžáků nikdy nenapadlo. «Abych řekl pravdu, ani to nevím. Ale řeknu vám jedno: takové marže, jako mají na sportovním vybavení obchodníci, bychom si přáli mít také,» smetl otázku peněz ze stolu Daniel Vajbar.
Vrata výrobní haly se zavřela a my už zase sedíme v zasedací místnosti litovelské továrny, kde se za totality vyráběly populární gramofony Tesla. Při pohledu do nového katalogu lyžařského vybavení firmy Head se neubráníme úsměvu. Ty sofistikované, vysoce funkční a špičkově designované výrobky se rodí právě tady, v Litovli. Z hromady bílého granulátu.
