A právě posledně jmenovaná skupina v současnosti hodně čeří vody lyžařského byznysu. Když do svých řad v roce 2007 přijala rakouský Blizzard, nastartovala tím sympatické oživení této historicky veleúspěšné a také v Čechách dobře prodávané značky, neboť změna majitele se v tomto případě prakticky okamžitě pozitivně projevila i na kvalitě lyží. Do Mittersillu se v roce 2007 přesunula také výroba lyží Nordica, původně italské značky, která po tak trochu divokých letech rovněž zakotvila ve stáji Tecnica Group a společně s Blizzardem, Tecnicou, Lowou a Dolomite tvoří konkurence schopný tým výrobců produkujících kvalitní lyžařské vybavení. V Mittersillu, malém městečku ležícím jen pár kilometrů od známého letoviska Zell am See, tedy dnes spatřují světlo světa lyže dvou značek, jež kromě stejného majitele spojuje i podobná filozofie vyznávající špičkovou kvalitu prostřednictvím inovativních postupů a kvalitního zpracování tradičních materiálů. Když jsme dostali nabídku nahlédnout pod pokličku moderního výrobního závodu, ani chvíli jsme neváhali. Chtěli jsme prostě na vlastní oči vidět, z čeho se v roce 2010 vyrábějí kvalitní sendvičovky, jak se dělá IQ systém a za co vlastně utrácíme naše výplaty.
Za rok se v Mittersillu vyrobí zhruba 65 000 párů lyží Nordica a 70 000 párů Blizzardů. To ale samozřejmě není všechno. Asi 180 000 párů lacinějších, tedy dětských a začátečníkům určených lyží se ročně vyrobí ve fabrice na Ukrajině. Neochota Blizzardu vyrábět lyže v Číně byla patrná už před lety, tehdejší management se raději zasadil o vybudování vlastních výrobních kapacit na Ukrajině, neboť podle slov Karla Hofstättera, generálního manažera a jednoho ze spolumajitelů Blizzard Sport GmbH, se v Asii jen obtížně udržuje konstantně vysoká kvalita výrobního procesu. Na Ukrajině mimochodem vyrábí také Fischer, Atomic či Salomon mají zase podnik v Bulharsku respektive v Rumunsku. Pojedeme se tam někdy podívat?
Objem produkce výrobního závodu v Mittersillu se v průběhu posledních let zdvojnásobil, což bylo podle šéfa výroby Wolfganga Leitnera možné jednak zvýšením produktivity současných zaměstnanců, pochopitelně to ale vyžadovalo i nemalé investice směřující do výrobních technologií. Jenom nové formy, jež jsou ve výrobě lyží klíčovým atributem, ročně spolknou až sedm set tisíc eur. Za posledních pět let ale v Mittersillu dosáhly investice tohoto druhu částky sedmi miliónů! To se pak nesmíme divit, že nový top model race carveru s karbonovým boosterem a olejovým tlumičem vyjde na osmadvacet tisíc.
Na druhou stranu fabrika bude vždycky fabrikou. Kdykoliv se nám podaří přihlížet zrodu nových lyží, pokaždé jde o zajímavou zkušenost, nicméně hodinka ve výrobě je vždycky tak akorát. Pokud si totiž myslíte, že se dnes lyže vyrábějí stiskáváním tlačítka případně zatáhnutím za tu správnou páku, jste úplně vedle. I v té nejmodernější továrně na lyže je stále zapotřebí obrovské množství ruční práce. Dřevěné jádro, kovové hrany, laminátové a jiné vrstvy, to všechno se musí vzít nespočetněkrát jak se říká "do teplých". Kvalitní lyže ještě stále vyrábí člověk, ne stroje.
Každá sendvičová lyže je složena minimálně z šesti vrstev, od skluzice až po svrchní fólii s designem. Dohromady se ale na jedné lyži musí zkompletovat třicet až čtyřicet komponentů. Vzhled lyží Blizzard a Nordica je dílem designerského studia v Itálii, tam se tiskne nejprve na papír a v Mittersillu se pak sublimací přenáší na lyže. "Revoluce nastane v okamžiku, až bude možné tisknout motivy přímo na povrch lyží," zasnil se na chvíli Wolfgang Leitner. Kdo ví, třeba je to jen otázka další tučné investice. Také dřevěná jádra lyží přicházejí do Mittersillu podle zadání více méně hotová, což pan Leitner okomentoval lakonicky: "Nejsme dřevozpracující závod. Tohle necháváme na jiných, umějí to lépe než my." Na rozdíl od designu je ale veškeré použité dřevo výhradně rakouské a jeho cesta do Mittersillu by měla být v souladu s aktuálním eko-trendem co nejkratší. Když už je řeč o ekologii, právě v tomto ohledu možná došlo k nejvýraznějším změnám jinak poměrně konstantního procesu výroby sjezdových lyží. Méně syntetických barev, více lepidel na přírodní bázi. Cílem je minimalizace dopadu výroby na životní prostředí, ale znamená to i příjemnější práci pro ty, kdo s těmito látkami přicházejí nejčastěji do styku. I tak to ale v některých stádiích výrobního procesu pěkně smrdí, o hluku ani nemluvě. Inu, jak už jsme jednou podotkli, fabrika je fabrika.
