Bieg Piastow je jednou z největších a nejstarších sportovních akcí na území Polska. Jeho historie sahá do roku 1976, kdy vůbec první ročník běhu po polské straně Jizerek vyhrál Stanisław Michoń z Miłków. Pro nás české účastníky je jednoznačně největší výhodou blízkost závodu a s tím spojené téměř domácí prostředí. Měření sil čtyř tisícovek běžců (součet startujících v obou závodech) každoročně startuje a končí ve středisku Jakuszyc, ležícím jen pár kilometrů po silnici za Harrachovem. Okolo tamního biatlonového areálu, nedávno zrekonstruovaného, je namotáno množství upravovaných závodních tratí, na které pak navazují stopy vhodné pro lyžařskou turistiku, jako například trasa v blízkosti horního toku Jizery. Oblast je lyžařsky propojena s Českem hraničním přechodem mezi osadou Jizerka a Orle. Jedná se o místo běžkám vpravdě zaslíbené. Mírné kopce, zvlněný terén, smrkové lesy i paseky s výhledy na Krkonoše a českou část hor, louky a rašeliniště protkané potoky. Opravdu žádná nudná rovina, kde budete padesát kilometrů jen píchat soupaž. Handicap má závod jediný – na rozdíl od české padesátky není zařazen do FIS Marathon Cupu, takže v něm nelze změřit síly s absolutní světovou elitou bojující v ten čas na švédském Vasaloppetu (Vasův běh). Organizátoři jsou si ale této nevýhody dobře vědomi a snaží se ji kompenzovat velmi vysokými prize money.Ty dokáží své, takže obsazení nebývá na Bieg Piastow nijak špatné. Specialisty na vítězství jsou pravda naši borci, historie však pamatuje i prvenství Bělorusa Aleksy Iwanowa z roku 2005 nebo mnohých Poláků. Ke zvláštnostem závodu patří, že zatímco na podobných akcích bývá zvykem jezdit doprovodné tratě před hlavními, zde je to naopak. Main race startuje v sobotu a neděle je vyhrazena dalšímu programu. Konkrétně? V Jakuszyc se první březnovou sobotu běží dva závody klasickou technikou na dvacet šest a padesát kilometrů, o den později je v plánu stejná porce bruslením. Výhodou je, že pokud je "doplňkový program" předem, všichni se šetří na vrchol a účast v ostatních závodech bývá slabší. V Polsku již v neděli všichni ví, jak na tom jsou, a tak třeba i vítěz závodu, když mu zbudou síly, objíždí trasu ještě jednou na kratších nenamazaných lyžích a bez vyříznuté stopy.
Má první padesátka...aneb Bieg Piastow v podání Zuzany Kocumové
Pokud jste v roli vrcholového sportovce, člena reprezentačního týmu, je pro vás téměř nemožné zajet si uprostřed, nebo i na relativním konci sezony závod na padesát kilometrů. Obzvlášť pro ženu to je přílišná porce, která by odebrala síly, rychlost a výbušnost na velmi dlouhou dobu. Takže pokud zbyl čas, na Jizerské padesátce jsem v době aktivního tréninku jela poloviční trať a vítěze "královské" tratě sledovala jen v cílové rovince. Pak přišly zdravotní problémy, konec s vrcholovým sportem a na pár let i s jakýmkoliv závoděním. Když se zdraví trochu umoudřilo, rozhodla jsem se, že využiji krásného, naprosto netypicky mrazivého březnového dne, kdy slunce svítilo a pod nohama křupal prašan, a vyrazím na start Biegu do Polska. Jedním z jeho zvláštností je (dnes už byl) hromadný start všech kategorií a distancí – žádné rozlišení na ty, co jedou šestadvacetikilometrový okruh od těch, kdo si troufnou na padesátku. Kratší trať jsem znala a příliš jsem nepřemýšlela o jiné možnosti. Prvním lehkým nahlodáním byly neustálé esemesky od kamarádky Radky Tkáčikové: "Ty výhledy v druhé polovině, ty se ti budou líbit!" "Ten krásný profil, tam to klouže, to první část po kolejích je nuda," a tak dále, a tak dále. Zatvrzele jsem je odrážela, nic si nepřipouštěla.
V mazacích buňkách připravujeme lyže. Honza Hásek maže svým svěřencům, koukám mu pod ruce a trochu se vyděsím – "Rodový multigráde? Vždyť je tam skoro -10 °C!" "No jo, jenže je březen, slunce má sílu, a až ty budeš dojíždět, na tyhle teprve čeká nejvíc kopců, začne to měknout." Uklidněna sahám po VR 40 od Swixu, na nový sníh -2 °C až -8 °C, na starší -4 °C až -12 °C. A pro jistotu přimažu další vrstvu, aby se jen tak neojel. Jdeme na start. Radka na mě opět volá: "Ty výhledy na pětatřicátém kilometru!" "Jasně, užij si je!" Start. Vyráží se směrem po kolejích (Bieg Piastow nemá úplně pevnou trasu, respektive její směr – někdy si dva okruhy, které tvoří osmičku, střídají pořadí, poslední roky se jelo obráceně) a čeká nás asi dvanáct kilometrů soupaž, nejméně záživná pasáž závodu, i když to hezky odjíždí. Jenže chce to speciálně posilovat, což jako lyžař-kochač-turista nedělám. Takže se těším na kopečky, kde si aspoň trochu zalyžuju. Kilometry ubíhají, tím, že netrénuji rychlost, se mi nějak nedaří pořádně se zadýchat, na to nemám dostatek sil. Ale celkově se unaveně necítím. A někde vzadu hlodá červíček. Občerstvovačka, na ní Jirka Šimůnek, má pití pro holky a ptá se: "Chceš taky?" "Ne, já jsem za chvíli doma." Je krásně, prašan, slunce, stopa. Cíl se blíží a uvažuji, co budu dělat, než ostatní dojedou. Červíček roste. Jsme tu autobusem, značná část jede dlouhou trať. Ok, pojedu je někam povzbudit, je škoda počasí a sněhu nevyužít. No, ale není hloupost dojet do cíle a jít lyžovat? Z červa je červ. Vedle mě se objeví další závodník a ptá se: "Co jedeš?" "Dlouhou asi." "Já asi taky." "Je krásně, co?" "To teda." "Prý je to dál krásný." "Jo, taky jsem slyšel." "Hele, a víš, že jsme projeli do koridoru na padesátku?!" "Aha, tak jedem, ne?" "Jo, jedem!"
Ty výhledy, ta příroda! Po pár kilometrech se dostávám k prudšímu stoupání a naopak si vzpomínám na "Až budeš dojíždět, na tyhle teprve čeká nejvíc kopců, začne to měknout." Začalo, máza není ideální, ale neštěstí jen na slunci. Ve stínu to jde. Pak si uvědomím, že nemám žádné občerstvení. Začínám využívat všech dobrých duší kolem, co mi něco nabídnou, každé občerstvovačky (škoda, v druhé části jsou jen dvě) a sleduji tuby, odhozené jinými závodníky, některé jsou skoro plné! Nevděčníci plýtvaví! Co bych za ně dala. Ale okolí je krásné, ba co víc, nádherné. Stopy dokonale vyříznuté. Asi na pětačtyřicátém kilometru mě začínají celkem citelně bolet takové maličkosti, o kterých jsem ani ponětí neměla, že při běhu na lyžích dostávají zabrat. Spodní část chodidel, nezvyklých na stálé pokusy o kvalitní odraz, zápěstní kůstky, nezvyklé na dlouhé upnutí v poutkách. Ale cíl se blíží a radost, podpořená endorfiny, je veliká. Byla to dobrá volba...
Poznámka na závěr:
Možností zvolení distance až na základě pocitů v polovině trati byl Bieg Piastow unikátní. Bohužel jde již o minulost. Před nedávnem se organizátoři, asi vzhledem k náročnosti tohoto řešení, rozhodli pro klasické oddělené starty obou závodů. Škoda.
Výsledky XXXV Bieg Piastów:
1. NOVOTNY VIKTOR (Česká republika)
2. MICHAŁEK MARIUSZ (Polsko)
3. RETR RADEK (Česká republika)
