Prvním předsedou svazu byl zvolen další lyžařský nadšenec - řídící učitel z Dolních Štěpanic a předseda jilemnického spolku Jan Buchar, jehož v lednu 1907 vystřídal Rössler-Ořovský, který pak tuto funkci zastával dalších šest let. O začátcích svazu se zachovalo jen velmi málo autentických zpráv, z nichž však lze dedukovat, že jeho začátky nebyly lehké. Činnost svazu se za silného národnostního útlaku mohla rozvíjet jen pozvolna. O obtížích svědčí například i to, že stanovy svazu s původně navrhovaným názvem Svaz českých lyžařů byly c. k. místodržitelstvím v Praze schváleny až po třech letech, v prosinci 1906, a to se změnou názvu na Svaz lyžařů v Království českém. Přes nejrůznější obtíže, s nimiž se obětaví pracovníci svazu střetávali, se svaz utěšeně rozrůstal. V roce 1909 sdružoval 18 klubů s 860 členy, v následujícím roce 28 klubů s 1500 členy a v roce 1913 měl již registrováno 61 klubů a spolků se 7483 členy.
