Servismani: alchymie, testy a dřina

Kolik procent úspěchu či krachu tvoří umění servismanů, se asi nedá přesně určit. Nedokáže to ani nikdo ze čtveřice Jan Pešina, Vít Fousek, Jan Baranyk a Josef Kučera, kteří tvoří zázemí a servis českého týmu běžců na lyžích. «Na to byste se museli zeptat Lukáše,» reagoval Vít Fousek, osobní servisman české běžecké jedničky Lukáše Bauera, na dotaz, kolik procent z úspěchu reprezentantů náleží servisu. «Příprava lyží není jen moje zásluha. Pomáhají všichni, je to hodně práce. Najít lyže, testovat je a pak s nimi pracovat. Škrabat, mazat, zkoušet vosky. Vlastně jsou to spojité nádoby. Bez kvalitně připravených lyží by neměl Lukáš ani kdokoliv jiný nárok na úspěch, ale nebýt toho, že je Lukáš v takové skvělé formě, nikdy by se neukázalo, jak dobře mažeme,» vysvětlil se smíchem Fousek.

Mít za šéfa Lukáše Bauera, vítěze loňského ročníku Světového poháru a prestižní série Tour de Ski, není úplně jednoduché. «Má různé nálady. Je šéf v tom, že chce mít všechno dokonalé. Nejlepší. Ale sám na sebe je také přísný. To je jediné, co ho omlouvá,» smál se Fousek. A jedním dechem přiznává, že během své spolupráce museli řešit i spoustu rozporů a neshod. «Lukáš hodnotí tvrdě a kriticky. Ale na nikoho neřve, to ne. Nějaký čas nám trvalo, než jsme našli nejlepší způsob komunikace. Na začátku nějaké rozpory byly. Ale byly to blbosti. Tvrdil mi, že tréninkové lyže jsou lepší než závodní. Tak jsem mu musel názorně ukázat, že nejsou. A ukázalo se to rozdílem třídy. Dohodli jsme, že takový způsob konverzace nás unavuje, že to dál nebudeme rozebírat. A zatím to funguje,» dodal Fousek.

Najít vhodný pár lyží pro každý závod je složitý proces, skoro alchymie. Záleží na spoustě faktorů. V první řadě na počasí. «Když je voda, je to jednodušší. Když je ale sníh a rozdílná teplota ve stínu a na slunci, není nám co závidět. To se musí vybrat víc párů lyží, tak osm až dvanáct - z nich následně vykrystalizují čtyři, které testujeme ještě důkladněji, a na konec vybereme dvoje, které připravujeme pro závod,» popsal Fousek způsob výběru vítězných běžek. O tom, na kterém z párů nakonec pojede, si rozhodne sám Bauer. «Hodnota takových lyží je nevyčíslitelná,» doplnil Fousek. Hodně pak bolí, když takový pár musí po závodě doslova a do písmene vyhodit. Stalo se to třeba po únorové generálce na liberecké mistrovství světa. Kvůli nedostatku sněhu museli pořadatelé sníh do Vesce navážet z parkovišť v Jizerských horách. «Bylo v něm spousta nečistot a kamínků. Lyže to odnesly tak, že se už nedaly použít. Jenže to byl závod Světového poháru, a tak jsme nemohli Lukášovi vybrat nějaké horší. Bolelo to,» přiznal Fousek.

Sezona běžců na lyžích je dlouhá. Začíná v říjnu na ledovcích a pak bez přestávky pokračuje až do konce března. Spotřebované vosky, prášky a další nutné ingredience se počítají na desítky kilogramů, množství lyží snad i na tuny. To vše s sebou vláčejí po celou sezonu. A přestože se závodí převážně v horských oblastech, příliš zdravého, křišťálově čistého horského ovzduší se servismani nenadýchají. Zavření v buňkách pracují s materiály, které zdraví právě neprospívají. «Kdejaký feťák toho nenadýchá tolik, co my,» poznamenal Fousek.

Malí ale šikovní

Český tým servismanů sice napracuje v tak početném obsazení jako třeba konkurence z Norska či Německa, kvalitou ale nijak nezaostává. Spíš naopak. «Poslední roky se nám opravdu daří. Za poslední dva roky nemůžeme říct, že bychom nějaký závod promazali. Někdy byly lyže průměrné, ale neměli jsme nikdy závod, jako třeba Norové v Canmore, kde to při minus patnácti balili hodně rychle. Nevylezli ani na první kopec,» prohlásil Jan Pešina, šéf servisního týmu. Nicméně on a společně s ním i zbytek týmu přece jen nějaké horké chvíle zažili. Asi nejhůř jim bylo chvíli po startu dvacítky ve Val di Fiemme, kde Lukáš Bauer útočil na vítězství v Tour de Ski, ale krátce po startu se začal propadat ve startovním poli a lyže mu vůbec nejely. «Jo, to ve mně hrklo. To byla nejhorší situace v celé sezoně. Počasí se začalo oteplovat a před startem jsme prožívali absolutní bezmoc. Když jsme dali tvrdší vosky, smýkalo to. Když měkčí, drhlo to. Nejlepší varianta v tu chvíli byl mikrokontakt, ale nebylo moc času na přípravu. Při úpravě mikrokontaktem je třeba lyže rozjet, a to se nestihlo. Věřil jsem, že se to srovná. Naštěstí se to podařilo,» ohlédl se za krušným okamžikem loňské sezony Pešina.

Přestože se českému týmu servismanů daří, nervozita před každým závodem trvá. «Stresu je pořád dost. Na každý závod máme nervy, aby se něco nepodělalo. Strašně ale pomáhá, že si navzájem pomáháme, jsme výborná parta. Musíme se spolehnout jeden na druhého,» přidal Fousek svůj pohled na lidi většinou ukryté v servisní buňce. I díky jejich výsledkům znásobeným výkony Lukáše Bauera a dalších běžců si český tým vybojoval mnohem lepší pozici. Konkurence v bílé stopě je bere jako nebezpečné soupeře, firmy vyrábějící lyže i vosky je nepřehlížejí jako v minulosti. «Je to tak. Dřív třeba Norové dostávali vosky s ročním předstihem proti ostatním. To už neplatí. Dřív měl například Swix monopol, dneska jsou další tři firmy, které vyrábějí srovnatelné, ne-li lepší produkty,» vysvětlil Fousek.

Jen čas od času přehlušila v předchozí sezoně výpary vosků a prášků vůně grogu. Ten byl svým způsobem drobnou odměnou servismanů za dobře odvedenou práci. A nechal se na něj zlákat pokaždé v předvečer závodu i Lukáš Bauer. «No, upřímně řečeno, to, co se před závodem pilo, grog tak docela nebyl. Označení grog byla spíš nadsázka,» smál se Fousek.